Hradní putování na Oheb 2011

Chrudimka volně vtékala do sečské přehrady. Tiché údolí bylo zalito západem slunce a paprsky dopadající na vlnící se vodní hladinu se v odrazu třpytily jako drobné penízky. Byli jsme si jisti, že jsme právě objevili poklad na Stříbrném jezeře. No, větší kýč si nedovedete představit.

Páteční cesta s plnou polní z Horního Bradla na hradní zříceninu byla pro menší indiány dlouhá a náročná (cca 11km), do kroku jsme zpívali „Na Oheb je cesta jako žádná ze sta…“. To však příliš nezabíralo a v závěru už některým nebylo nejenže do zpěvu, ale dokonce se zbavovali zavazadel. S vypětím všech sil jsme zabojovali a hrdinně hrad dobyli.

Večer jsme se unocležnili v rozvalinách 24. nebo 25. (je jich tam vážně tolik?) nádvoří hradu Oheb. Pod sklaním převisem jsme si opékali různé pamlsky z domova a vařili instantní polévky. Zazpívali jsme si několik písní proti trudomyslnosti, z nich asi největší úspěch slavila píseň „Řekni, kde ty kytky jsou?“ s přibližně 67 slokami.

V sobotu ráno jsme po sobě uklidili a vyrazili na asi pětikilometrovou cestu směrem do tábora. U skoranovské hasičské nádrže jsme ještě ošetřili několik puchýřků, a potom už přes Bučinu, z které je celkem děsivý pohled přímo do chřtánu prachovického lomu a přes Vápenný Podol hurá do Palučin!

[shashin type=“albumphotos“ id=“49″ size=“xsmall“ crop=“y“ columns=“7″ caption=“y“ order=“date“ position=“center“]